Národní buditelka, básnířka, spisovatelka, průkopnice české kuchyně a autorka slavné domácí kuchařky se jako narodila jako dcera purkrabího Všeratického panství (Středočeský kraj). Otec František Artmann však během jejího ranného dětství zemřel stejně jako všichni její sourozenci. Již od osmi let tak byla Magdalena nucena starat se o domácnost. Do školy nastoupila v 10 letech, už od mala však projevovala velký zájem o učení.

Vlasteneckou buditelkou se stala až díky svému manželovi. Jan Alois Sudiprav Rettig zastával funkci radního v několika městech, zejména ve východních Čechách. Rettigová s ním pobývala v Přelouči, Ústí nad Orlicí, Rychnově nad Kněžnou a posledních 11 let v Litomyšli. Ač bývá označována jako jedna z výrazných osobností národního obrození, češtinu se paradoxně naučila až v této době. Do svých 18 mluvila pouze německy.

Do Litomyšle se Rettigovi přistěhovali roku 1834. Magdalena se v té době již velmi čile věnovala výchově dívek. Ve svých kurzech je učila hospodaření, vaření, domácím pracím a české literatuře. Vedla svůj společenský salón (kafíčkovou společnost), knihovnu, pořádala literární posezení, na nichž se recitovaly české básně. Stála u všech významných kulturních akcí svého okolí a referovala o nich jako dopisovatelka časopisu Květy. Osobně se stýkala s vlastenci, s Františkem Palackým, s Josefem Jungmannem, Pavlem Josefem Šafaříkem a dalšími. S mnoha vlastenci vedla korespondenci.
Jako spisovatelka Rettigová nejprve uveřejňovala drobné prozaické i veršované práce. Postupně vydala několik knih povídek pro mládež, které byly určeny především dospívajícím dívkám, později se věnovala literatuře prakticky zaměřené. Její tvorba nikdy nedosáhla velkých uměleckých kvalit, přesto má Rettigová velký význam na šíření národního vědomí v ženském měšťanském prostředí, a sice díky její Domácí kuchařce, kterou cíleně rozšiřovala mezi ženami český jazyk. Poprvé byla vydána roku 1826.

Gastroslavnosti k poctě největší z litomyšlských žen jsou inspirovány zejména jejím stále moderním přístupem. Hospodyňky učila, aby ve vařeni nepodléhaly stereotypu, experimentovaly, radovaly se z pečlivého servírováni a vařeni se stalo jejich zálibou.

Sobota 18. května | 10.00 | Smetanovo náměstí, městský hřbitov

HOLD M. D. RETTIGOVÉ

 

Místem posledního odpočinku M. D. Rettigové se stal litomyšlský hřbitov. Hold nejproslulejší české kuchařce sem každoročně přicházejí vzdát současné špičky oboru, studenti gastronomie, zastupitelé i početná skupina návštěvníků gastroslavností. Do průvodu, který směrem k hřbitovu vychází v 10.00 ze Smetanova náměstí, je zván každý milovník české kuchyně. 

  

 

SPOLEK PANÍ A DÍVEK

  

 

Litomyšlské paní a dívky se poprvé po smrti své zakladatelky sdružily v roce 1875, aby pomohly při přípravě odhalení pomníku M. D. Rettigové na litomyšlském hřbitově, poté se však sdružení rozešlo. Za necelých 10 let se paní a dívky sešly znovu k uspořádání velkého bazaru ve prospěch Ústřední Matice Školské. Akce byla úspěšná a přivedla tehdejšího starostu Františka Gregora k myšlence, aby zúčastněné ženy zůstaly v trvalém spolkovém svazku. Dne 2. července 1884 byly zadány stanovy spolku a svou činnost započal spolek valnou schůzí, konanou 26. dubna 1885. Vedení spolku zavedlo pravidelné pondělní podvečerní schůzky členstva a hostů, při kterých probíhaly čtenářské besedy a postupně se vyvinuly ve schůze s poučnými přednáškami a bohatým hudebním nebo recitačním programem. Hned v prvním roce činnosti byl při spolku založen pěvecký sbor, sbormistrem se stal učitel František Vogner. Od druhého roku byla zvolena předsedkyní spisovatelka Tereza Nováková (vedla spolek v letech 1886-1887, 1888-1895). Spolek pořádal také výstavy ručních prací, kreslířské kursy, půjčoval knihy a časopisy. Paní a dívky se také se věnovaly charitativní činnosti - zřídily kuchyni pro místní chudé žáky, vařily polévky, rozdávaly mléko s pečivem a při vánočních besídkách i oblečení. Výbor spolku se staral o děti v městském sirotčinci, založil lékařskou poradnu ve městě a r. 1917 instituci Ochrana matek a dětí.

Padesátiletá činnost spolku byla zhodnocena v jubilejním Almanachu Spolku paní a dívek vydaném v r. 1935 v Litomyšli. Činnost spolku zanikla za druhé světové války.

Obnovený Spolek paní a dívek v Litomyšli vznikl v únoru roku 2004 v rámci stávajícího Sboru paní dívek jako sdružení žen, které se chtějí setkávat a ovlivňovat svou činností veřejný život Litomyšle a hlásí se k tradici původního Spolku paní a dívek. Hlavní náplní sboru je samozřejmě zpěv. Litomyšlan se s ním setkává na většině kulturních akcí ve městě, zejména pak na Benefičním dobovém plese a gastroslavnostech hlásících se k odkazu jejich zakladatelky.